Průzkum útulků v ČR


Aron - 3 roky v útulku Lukov - dnes u nás na Heaven Ranch zjišťuje, že člověk není zlý..

Temné stránky českých útulků

Reportáž CNN Prima News přebírání psa Barta z útulku Dvůr Králové nad Labem


Průzkum útulků v ČR

Psí lágry v Česku aneb psi v nouzi jako výnosný byznys


Obecně o psích útulcích v ČR

Útulek pro psy je v očích většiny lidí instituce, která zajistí toulavým a opuštěným či týraným psům dočasné zázemí a veškerý základní komfort, který nejlepší přítel člověka v nouzi potřebuje. Jsme národ pejskařů a tak nám není lhostejné, jak se zachází se psy, kteří se dostali do potíží. Sami dobře víme, že bez lidské pomoci si pes sám nepomůže. Je z hlediska své přirozenosti na člověku zcela závislý. Proto očekáváme od útulků, že zajistí svým svěřencům standardní welfare (pohodu zvířat) a kvalitní pravidelně aktualizovanou inzerci. Ta je důležitá, aby si ho jeho původní nebo nový páníček mohl dobře najit a pejsek tak nemusel trávit v zajetí zbytečně dlouhou dobu. A předpokládáme, že útulek zajistí potřebnou veterinární péči všem psům případně kočkám dle jejich individuálních potřeb. Ani ve snu by nás nenapadlo, že některé psí útulky tento svůj původní význam dávno neplní. Přestože opuštění a týraní psi jsou spíše oběťmi lidské nezodpovědnosti, neudělali nikdy nic zlého, neporušili žádný zákon, žádnému člověku neublížili, přesto jsou odsouzeni k vězení nejvyššího stupně a to nezřídka i v bolestech, které způsobují jejich neléčené nemoci a zranění bez možnosti vyjít z kotce mnohdy na spoustu let anebo na doživotí. Pes je zvíře s širokou škálou emocí a tak "vězení" snáší mnohem hůř nežli člověk. Přesto ho ziskuchtivý majitel nebo provozovatel útulku bez milosti drží v kotci celé roky nebo odsoudí k smrti podle toho, co se v daném případě více vyplatí. V naší společnosti se ve vztahu ke psům přizpůsobují i zákony. A v etické rovině také nemůžeme na psa nahlížet stejně jako před padesáti lety. Přesto ale se v mnoha případech realita s našimi představami rozchází tak, že by i otrlému matadorovi, kdyby věděl, jak to v některých českých útulcích chodí, tuhla krev v žilách.

S psím útulkem jsem se poprvé setkala jako strážník Městské policie Pardubice. Vše jsem vnímala jen z dálky, ale už tehdy mi řada věcí neseděla. Nechápala jsem, že skoro denně vozíme do útulku, kde bylo 12 kotců, psy a stále je bylo kam dávat. Útulek Pardubice měl a dosud má smlouvy i s okolními obcemi, takže příjem psů býval velmi intenzivní. Navíc jsem nikdy nezaznamenala, že by se v útulku nějaký pes léčil, že by se zraněný pes operoval. Krom jiného není v útulku statutárního města dosud ani jediné místo na pooperační zotavení takového psa, jen studené kotce v temné místnosti bez oken. Sem tam jsem od psovodů a nezávislých pozorovatelů dostávala nejasné zprávy, že když je útulek přeplněný, psy, které nikdo dlouho nechce, utrácejí. Podobné zprávy, které raději nechcete slyšet, jsem se dozvídala o psech starých, zraněných nebo nemocných a potom mi to začalo docházet. Město přece nebude investovat do psa, kterého někdo odhodil, desítky tisíc za operace. A se starým psem, který vyžaduje nadstandardní péči v útulku také nikdo nebude ztrácet čas. Nikdo ho nechce a zabírá místo. Toto a celá řada dalších znepokojujících obrazů o stavu útulku v rodných Pardubicích mě vedlo k tomu, že jsem se o problematiku útulků začala zajímat poněkud obšírněji a do hloubky. Když jsem si na venkově pořídila hospodářskou usedlost, pár pejsků z pardubického útulku jsem si vzala domů a našla jsem jim nové domovy. Nyní společně se skupinou skvělých lidí spravuji spolek Unie práv zvířat a věnuji se nezávislému veřejnému průzkumu útulků v České republice a zároveň provozuji útulek vlastní. V našem soukromém azylu pro týrané a opuštěné psy Heaven Ranch umisťujeme psy, kteří se dostanou do nesnází a tak se dostávám do bezprostřední blízkosti s realitou vedení útulku a mohu tudíž srovnávat. Do našeho útulku se dost často dostávají psi podvyživení, silně zanedbaní, nesocializovaní, k smrti vyděšení, někdy hodně staří, štěňata, březí feny, psi zvyklí jen na řetěz, chlívek či na postel, jejichž páníčci se dostali do nesnází nebo zemřeli, psi od narkomanů a psychicky nemocných lidí, kteří si nesou následky svého dosavadního života hluboko v duši. A tak vnímám, že provozování útulku je práce plná dramat a zvratů a hlavně veliká zodpovědnost za každého svěřence zvlášť. Na základě stále nových informací, které nás silně znepokojují, jsme se rozhodli s kolegy útulky v ČR monitorovat. Věnujeme se veřejnému průzkumu stavu útulků a snažíme se zachraňovat takové pejsky, kteří jsou vnímáni jako husu snášející zlatá vejce - snadný zdroj příjmů. Útulků v ČR je přes dvě stovky. A my se dozvídáme příšerná dramata, která se v některých z nich odehrávají. Řada našich kolegů se věnuje záchraně psů z těchto útulků, kde tráví naprosto nekonfliktní nešťastní psi odevzdaně celé roky, kolikrát i větší část života. A těmto osobním zkušenostem chci věnovat následující text.

Představa versus realita

Věříme tomu, že naše společnost usiluje o zkvalitnění péče o toulavá a opuštěná zvířata v nouzi s maximální profesionalitou a iniciativou, kterou tato služba vyžaduje. Věříme tomu proto, že vidíme, jak se civilizace a vše kolem nás. Ovšem v mnoha útulcích v naší zemi jako by se zastavil čas v době předválečné. Vysoké procento útulků již léta funguje skutečně na profesionální úrovni a jak se říká, jdou s dobou a nebo se alespoň snaží psům jejich pobyt v útulku maximálně zpříjemnit v rámci svých skromných možností a zároveň zajistit, aby měl pejsek v jejich péči co nejdříve skutečný domov

Ovšem celá řada útulků v České Republice, navzdory protestům nespokojené veřejnosti, která má jen nepatrný vliv na změnu a navíc se jen málokdy dozví skutečné drama v celém rozsahu, se s představou většiny z nás silně rozchází a jsou spíš námětem na horor.

Navíc je hodně složité odhalit, že útulek je problematický, když nevidíte pod povrch. Navenek totiž řada z těch vážně "démonických" útulků má vše naprosto v pořádku, mají relativně čisté kotce, tak nějak s veřejností komunikují, jakousi pochybnou inzerci naoko psům zajistí i když tu mnohdy dělají spíše dobrovolníci, nežli placený personál a hlavně mají velmi dobré vztahy s krajskou veterinární správou. Ta bohužel svoji kontrolu předem v takovém útulku hlásí a navíc to zásadní jako je neoprávněné utrácení nevýdělečných psů nemá jak odhalit. Dalším problémem jsou fiktivní adopce psů, kteří zmizeli neznámo kam proto, že třeba skončili jako pokusné zvíře, nebo uhynuli za záhadných okolností. Bohužel tyto útulky, které bychom mohli nazvat spíš koncentračními tábory pro psy, jsou místem, kde jsou psi týráni (převážně absencí nezbytné veterinární péče, která stojí peníze) a zbytečně roky vězněni. Obce, které na provoz takových útulků přispívají, často nevidí, nebo nechtějí vidět toto trýznivé parazitování na psím neštěstí, čímž ho vědomě nebo nevědomě podporují. Že zde jsou psi zbytečně vězněni dlouhé roky a někdy i po celý život, že je zanedbáván do očí bijící jejich špatný zdravotní stav o psychickém stavu ani nemluvě, je systematicky přehlíženo.

Dle novely občanského zákoníku z roku 2014 (§ 494 zák. č.246/1992 Sb.) zvíře není vnímáno jako věc, ale jako smysly nadaný živý tvor. Obec má ze zákona povinnost postarat se o nalezené toulavé domácí zvíře - Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., což řada zastupitelů obcí a starostů nebere v úvahu a snaží se obtížného břemene v podobě toulavého psa, případně kočky, zbavit co nejjednodušším a nejlevnějším způsobem. To však často vede k dosti nestandardním řešením ze strany obcí - zastupitelů a starostů. Například někteří sdělují nálezcům toulavého psa/kočky, že ho mají nechat běhat, že je to nezajímá a není to jejich věc. V takovém případě je dobré obrátit se na polici, aby starostu obce poučila o jeho povinnostech. Jiní starostové reagují na neoblomné nálezce psa tím, že psa osobně převezmou a bez vědomí nálezců ho zavezou za hranice obce, aby se tím zbavili odpovědnosti. Úplně nejvíce zavrženíhodným, ač v řadě obcí obvyklým řešením je to, že předají ve vší tichosti nalezeného psa kamarádovi myslivci či jiné "loajální osobě". Ta psa odveze doprostřed lesa, kde ho střelí do hlavy a zakope kdesi mezi smrky. Bohužel, ani takové drastické způsoby řešení v naší zemi nejsou ojedinělé. A majitel psa, kterému jeho miláček nešťastnou náhodou utekl ze zahrady, svého psího kamaráda jen marně hledá. Proto všem občanům, kteří nahlašují obcím toulavého psa doporučujeme, aby se velmi intenzivně zajímali o to, jak se psem bylo naloženo, ať se pídí po jeho osudu i v útulku, do kterého byl údajně odvezen. Mají na to ze zákona právo.

Starostové a zastupitelé obcí, kteří se přeci jen rozhodnou psa do útulku umístit, velmi často neřeší, jakou kvalitu útulek má, ale upřednostňují nejlevnější variantu. Dosti děsivou pověst měl kdysi útulek Lary u Prahy, kam vozili psy z okolních měst a obcí i městské policie a dlouhé roky se blahosklonně přehlíželo, že kotce jsou postaveny na zelené louce bez povolení úřadů a psi zde živoří ve velmi nevyhovujících podmínkách. Přehlíželo se to, protože....to bylo levné!!!! Zastupitelé a starostové obcí se velmi často vůbec nezajímají o to, jak psi v útulku žijí a kde končí. Další je případ útulku Bulhary, který provozuje pan Kočvara. Nemá naprosto žádnou inzerci a pokud si odtud psa chcete adoptovat, útulek působí, jako nedobytná pevnost a dozvědět se, jakého psa v útulku mají je nadlidský výkon. Když si najdete útulek Bulhary na internetu, nemylte se. V Bulharech jsou útulky dva a tak to mnohé mate. Útulek pana Kočvary na internetu skutečně nenajdete jinak než jako registrovaný azyl pro opuštěná zvířata, nic víc. Je ale pro nás velkou záhadou, že z nějakého důvodu psi, i když neinzerovaní, v útulku nezůstávají dlouho. Lidé v okolí nám sdělují věci, které nemáme potvrzené, a když jsou požádáni, aby to řešili s obcí nebo policií, sdělují nám, že se bojí. Už nejsme ani překvapeni, že dle krajské veterinární správy je vše v naprostém pořádku. To, kde psi končí, se jen domýšlíme a krajská veterinární správa to prý nemá právo zjišťovat...Ale například obec Otrokovice, která za psa platí útulku pouhých 1000,- Kč za měsíc, je spokojená. Má totiž v případě toulavých psů levné řešení a chová se jako řádný hospodář.

V České Republice existují městské útulky, soukromé útulky a též záchytné kotce, které částečně nahrazují funkci útulku. V záchytných kotcích by měli být umístěni psi jen dočasně v řádech dnů, což často není dodržováno a psi zde tráví nepřiměřeně dlouhou dobu i když to zákon nedovoluje. Jinak se ale nedá říci, že by byl ten či onen druh útulku dobrý nebo špatný. Vše je o lidech. Účel útulku by měl být ten, že toulavý nebo týraný pes, který je do útulku umístěn, po odchycení na ulici nebo odebrání odborem životního prostředí z důvodu týrání čeká, než si ho vyzvedne buď jeho původní majitel, nebo se mu najde páníček nový. A tato doba by neměla být delší nežli nezbytně nutná a útulek by měl využít všechny dostupné možnosti moderní doby, aby psa co nejlépe prezentoval veřejnosti. Útulek by měl usilovat o to, aby pejskovi našel co nejdříve domov nový, kde mu bude dopřána individuální péče, dostatečný komfort, láska milujícího páníčka a hlavně potřebná veterinární péče, to vše na náklady nového majitele. Jenomže pobyt psa v útulku hradí obec z peněz daňových poplatníků. Útulek by měl být jen DOČASNÝ AZYL PRO OPUŠTĚNÉ PSY, nikoliv lágr podobný vězení pro zločince. Pokud se někdo domnívá, že útulky jsou pod důsledným dohledem krajské veterinární správy, je na velikém omylu. Ta kontroluje pouze aktuální stav psů, velikost a stav kotců, řádné očkování, řádnou evidenci přijatých psů. To vše se dá velmi dobře obejít fiktivními záznamy a falešnými veterinárními zprávami loajálních veterinářů. Krmivo je v útulcích samostatná kapitola. Kvalitu krmiva lze doložit několika účelově naaranžovanými pytli super prémiových granulí, které ovšem nemusí psi nikdy dostat, ale kontrola KVS nemá důvod k pochybám. I do těchto útulků lidé ochotně přinášejí dary v podobě kvalitních granulí, ale měli by vědět, že tyto granule se útulkovým psům dostanou jen zřídka. Většinou si je rozeberou pracovníci útulku buď pro svoje psy anebo je jednoduše zpeněží. Jsou známy i takové útulky, kde jsou psi krmeni otrubami či šrotem.

Dalším kamenem úrazu je nelegální utrácení psů v útulcích. Když se nad tím zamyslíte do hloubky, vše je naprosto logické a souvislosti vám vyvstanou okamžitě. Obec za službu v útulku platí, buď za den umístění psa v útulku, nebo platí paušální poplatek. Důvodů proč psa v útulku věznit je několik. Ale také důvodů proč se psa zbavit utracením je několik. Věznit psa se vyplatí v případě, že je v útulku jistý počet zaměstnanců, kteří jsou rádi, že mají práci a tak si v kotcích udržují stálice, aby město nemělo důvod snížit jejich počet. Dalším nejčastějším důvodem věznění psa je, že za něho obec platí paušální poplatek za den. Tento poplatek se pohybuje v rozmezí 80,- až 150,- Kč za den, to je od 2400,- do 4500,- Kč za měsíc, což činí od 28 000,- do 54 000,- Kč ročně za jednoho jediného psa. A právě proto někteří psi z tohoto žalostného důvodu stráví v útulku několik let i celý život. Celoživotním pobytem psa v útulku od štěněte až do smrti byl vyhlášený útulek Přímětice u Znojma. Přesto dle krajské veterinární správy na základě opakovaných podnětů od občanů zde opět bylo vše v pořádku. Některé útulky mají pro změnu zvláštní zvrácenou potřebu nabízet lidem jen psy atraktivní, hodné, krásné a mladé. Avšak pokud je pes starý, nemocný nebo má nějaký psychický problém, pokouší se provozovatel či majitel útulku zájemce dlouhodobě od adopce odrazovat a někdy dokonce sám rozhodne o tom, že bude v útulku na dožití. Tak o některých svých svěřencích mluvil pan Veleba, provozovatel útulku Lukov. A skutečně celá řada psů v tomto útulku ve studených kotcích také naposledy vydechla. Dalším důvodem nevydání psa do adopce je, že někteří majitelé útulků se na psy fixují a svojí dětinskou láskou psy vězní, aby se jich nemuseli vzdát.

Utrácení psů v českých útulcích

Psi v útulcích bývají za jistých okolností též utráceni a to hned z několika důvodů. Někdy se dostane do útulku pes silně zanedbaný a apatický po dlouhodobém strádání. Někteří pejsci mají od předchozích majitelů hodně podlomené zdraví, protože například byli krmeni nevhodnou stravou (pečivem, těstovinami, zbytky z kuchyně, podprůměrnými marketovými granulemi vyráběnými z odpadu), byli drženi roky na řetězu nebo v sociálním bydlení, nebyly jim ošetřovány zuby ani záněty očí, uší a další zdravotní komplikace jejich předchozí majitelé neřešili. Mívají nádory nebo záněty, jejich srst je nevzhledná, špinavá, zadredovaná, prolezlá parazity, blechami a svrabem počínaje, demodexem, poruchou autoimunity v důsledku silného vyčerpání organismu, která vede až ke ztrátě srsti, konče. Jejich psychika bývá někdy natolik podlomená, že třeba ze strachu naznačí útok nebo přímo zaútočí, protože jsou zmatení. Jiní se naopak v děsu z prožitých traumat krčí v kotci. Někteří psi nalezeni na ulici jsou málo socializovaní nebo trpí separační úzkostí. A takoví psi vyžadují speciální péči a náklady na veterinu se mnohdy navýší do nečekaných rozměrů. Každý pes z těchto výše zmíněných důvodů vyžaduje individuální přístup. Některý přijatý pes vyžaduje z důvodu vážného zdravotního stavu okamžitou hospitalizaci na veterinární klinice, což mnoho útulků dosud není schopno realizovat. Dalšímu stačí se jen zklidnit, aby se dal psychicky dohromady. Například do našeho útulku jsme přijali takových pejsků dost na to, abychom si mohli udělat obrázek, jak v takové situaci kdejaký provozovatel útulku může přemýšlet: "Bude to stát moc peněz a času, který stejně nemám, pes potřebuje veterinu (to se rovná výdaje), potom ještě abych mu dával léky, dal ho do tepla, zateplený kotec nemám, ostříhal ho, vykoupal, ještě po mě vyjíždí a navíc, kdo si takového psa vezme? A když to tak udělám, co z toho. Domluvím se s veterinářem, ať to ukončí..." A loajální veterinář, před běžným občanem nesporná autorita, bez mrknutí oka napíše do veterinární zprávy, že pes byl apatický, hluchý, slepý, věk okolo 13ti let, což nikdo už nevyvrátí, a jeho životní funkce se neslučovaly se životem. Pes je ve vší tichosti s krátkou veterinární zprávou, která nezpochybňuje důvody, utracen. Ještě jednodušší je napsat, že pes uhynul v kotci. Příčinu úhynu nikdo nezkoumá. I když stát se to může, bývá úhyn v kotci občas velmi praktickým alibi. Opět příčinu smrti nikdo nezkoumá. Jedná se přece o psa, který nepatří nikomu. Nikdo ho nebude hledat, ptát se na něho, zkoumat, zda pro něho útulek udělal maximum a nebo ho utratil, protože je pro útulek jen zbytečnou zátěží. Jindy je pes utracen pro údajnou agresivitu, což je za jistých okolností zcela legální. Žádný úřad to nevyšetřuje, nikdo se nezabývá tím, zda byl agresivní proto, že se bál, reagoval z důvodu zmatenosti, úzkosti, předchozího týrání majitelem, který se ho zbavil, nebo z důvodu stresu, strachu a při dobrém zacházení by do několika dnů či týdnů z něho byl přátelský mazel. Nejeden pes byl utracen z důvodu právě takové agrese, jen protože se útulek s ním nechtěl zatěžovat. Je to zkrátka zbytečná práce navíc a nic z toho.... V případě, že obec za psy platí paušálně za umístění/den, je v popisu inzerce, že pes je agresivní nebo útočí přičemž útulek s ním vůbec nepracuje, pes opět stráví v takovém útulku několik let a vydělává. Pes při přijmu dostane nálepku agresora a nebere se vůbec v úvahu, že v klidném přátelském prostředí útulku a práci zaměstnanců útulku, laskavému přístupu, by se měl zklidnit a agresi, ke které už přirozeně nemá důvod, odbourat. Ve většině případů ve výdělečných útulcích se toto neděje, pes je umístěn do kotce a dále se s ním nepracuje. Krajská veterinární správa nezkoumá do hloubky zdravotní nebo psychický stav psa, ani to, z jakého důvodu byl utracen. Pokud jeho usmrcení posvětí veterinář byť fiktivní veterinární zprávou, veterinární správa ani nezkoumá, zda skutečně uhynul v kotci, zda byla zanedbána veterinární péče nebo mu někdo ke smrti dopomohl. Veterinární zprávu od fundovaného veterináře může málokdo rozporovat a tudíž jakékoliv stížnosti veřejnosti proti utracení psa v útulku se zpravidla neshledají ze strany policie s pochopením pro nedostatek důkazů. Utracený pes totiž okamžitě končí v kafilérii, a tudíž se důkazní materiál prakticky stává nezajistitelným. To zkušený veterinář zvládne bez větších potíží a prokazování takového trestného jednání by vyžadovalo bravurní výkon právnické firmy. Takovýchto psů je utráceno v českých útulcích za rok desítky ne-li stovky. Stávají se němými oběťmi mrzkého výdělku útulků, které dávno neplní své původní poslání ochrany týraných a opuštěných psů, protože hlavním jejich cílem je ZISK.

Pepíček, pejsek nalezený velmi zanedbaný a zmatený v obci Dašice. Veterinář odhadl jeho věk na 13 let, označil ho jako hluchého a slepého silně apatického psa a vzhledem ke stavu, v jakém se nacházel padlo i doporučení ze strany veterináře k utracení. Nabídli jsme obci, že se pejska ujmeme zdarma a zajistíme mu veškerou péči. Dali jsme ho kompletně dohromady. Po úpravě srsti, zajištění tepla a pohodlí je Pepíček veselý, hravý a do týdne našel skvělý domov.

Temné stránky českých útulků

Situace v mnoha českých útulcích není neslučitelná ani s vašimi nejčernějšími představami. Největší zlo, ke kterému v útulcích už dlouhodobě dochází je, že obce nebo stát (v případě odebrání psa z důvodu týrání) útulkům platí poplatek za den umístění psa řádově 80- až 150,- Kč za den, jak uvádíme výše. To motivuje některé útulky k účelovému udržování i mladých nekonfliktních bezproblémových psů co nejdéle a to vše za účelem zisku. A tak někteří byť bezproblémoví psi, stráví v útulku několik let někdy i celý život. Je to ten nejkrutější způsob vydělávání peněz na psím neštěstí. Unie práv zvířat ve spolupráci s dalšími organizacemi a dobrovolníky převzala od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetku (UZSVM) několik psů z útulků, kteří byli v majetku státu a byli umístěni v útulcích v České Republice i několik let a prověřený kvalitní domov jim byl nalezen většinou do několika dnů či týdnů a to zcela bez problémů. Desítky psů z útulků se našemu spolku podařilo převzít po uzavření smlouvy s obcí na jejímž katastru byl odchycen. Daná obec měla v útulku umístěného psa, za kterého platila poplatky v řádech desítek až stovek tisíc, přičemž psa jsme převzali v dezolátním stavu bez jediné veterinární správy, která by popisovala reálný zdravotní stav psa, jeho léčení či veterinární zákroky. A přitom v řadě případů byli tito psi inzerováni jako nemocní např. s epilepsií, se srdečními problémy, s různými alergiemi aj.,tudíž nevhodní k adopci a kteří navíc byli přijati do péče nebo spřízněných spolků v dezolátním stavu bez jediné veterinární zprávy, která by popisovala zdravotní stav psa, jeho léčení či veterinární zákroky. Řada psů v těchto útulcích nemá žádnou šanci na veterinární péči, protože ta stojí peníze a útulek, byť za něho inkasuje slušný příjem, psovi neposkytne ani sebemenší veterinární ošetření a tak psi v útulcích mnohdy trpí záněty uší, očí, s rakovinovými nádory, dokonce se zlomeninami končetin, které se v lepším případě amputují, nikoliv operují, což by stálo mnohem více peněz. O psychických problémech psů, kteří byli týráni majitelem a poté následným několikaletým pobytem za mřížemi ani nemluvíme. Pokud se přeci jen nějakému psovi náhodou dostane jisté veterinární péče, je po operaci "strčen" zpět do studeného kotce, který mnohdy není obdařen ani pelíškem, protože v řadě útulků se ošetřovatelům nechce rozškubané pelíšky, které někteří neukáznění psí svěřenci systematicky ničí a cupují, uklízet. A tak jim ošetřovatelé pelíšky prostě nedávají a psi spí na prkně nebo na tvrdé plastové podložce. Je to jako kdybyste v nemocnici nechávali pacienty na holých postelích, protože někteří se pomočují a nebo je zkrátka užíváním zašpiní. Tyto útulky, které my označujeme za psí koncentrační tábory, poznáte velmi snadno. Pokud si chcete jít vybrat do takového útulku psa, pod různými záminkami vám oznámí, že vás nepustí dovnitř útulku, a že si psa si můžete vybrat z obrázku kdesi na webu nebo v albu na vrátnici. Už to mnoho zájemců odradí. Svého člena rodiny si chtějí svého mazlíčka a člena rodiny vybrat fyzicky, aby zjistili jeho povahu, charakter, reakce. Z obrázku si jen těžko jde rozeznat povahu a fotka většinou nedokáže ani dobře znázornit velikost psa. Řada velkých městských útulků svoji práci vnímá jako rutinu a zájemce o psy odbývá různými způsoby. Náš spolek i lidé, kteří nás v rámci našeho průzkumu kontaktují, potvrzují, že se setkali ze strany některých útulků s krajní neochotou komunikovat, s odrazováním od adopcí psů o které se zájemci ucházejí, a to vše proto, aby je tito nezdržovali a navíc nezbavili psů, kteří jsou pro ně zdrojem příjmu. A přitom se sami o zlepšení životní úrovně psů nezajímají a o zkvalitnění inzerce ani jiné zvýšení šancí na nový domov pro konkrétní psy nemají vůbec zájem.

Desatero způsobů, jak vydělávat na psech v nouzi:

  • Pes se neinzeruje, aby se o něm nedozvěděla veřejnost. Ze zákona je povinnost nalezeného psa v útulku inzerovat, ale pokud to udělá obec, útulek k tomu povinnost nemá. V lepším případě je inzerován roky jedinou mizernou fotkou, na které nikoho nezaujme. A fotku doplňuje odrazující popis jako třeba (nemá rád děti, hodně štěká, vhodný pro zkušeného chovatele), který zaručuje, že si v útulku pobyde hezkých pár let. Takové útulky, které mají psy na výdělek, je roky prezentují stejným popisem a neberou v úvahu, že v útulku by se měl jejich svěřenec po čase psychicky srovnat a tím dostat šanci na nový domov.
  • Pokud se pes inzeruje, napíše se, že je starší, nežli ve skutečnosti je jeho pravděpodobný věk. Pes ve věku nad deset let má podstatně méně zájemců a to zkušený majitel útulku dobře ví. Ale někdy naopak útulek z důvodu výdělku průběžně psa omlazuje, aby mohl na údajně starém psu vydělávat dlouhé roky. Je totiž nepravděpodobné, že by se pes dožil 25 let a tak se z dvanáctiletého psa rázem udělá pes osmiletý.
  • Napíše se, že pes je nevyzpytatelný, že se ohání, že je útěkář, nemá rád děti. Řadu psů, kteří měli tuto charakteristiku v popisu, jsme převzali a umístili do rodin a tam se výborně začlenili bez sebemenší známky agrese.
  • Do inzerce se napíše, že je pes epileptik nebo má jiný zdravotní problém. To často zájemce odradí a nikdo na první pohled v útulku nepozná, zda je to pravda nebo ne. Například v útulku Lukov u Moravských Budějovic byl jako epileptik označen téměř každý druhý pes. Přesto nám byli vydáni bez veterinární zprávy, která by epilepsii potvrzovala a jejich epilepsie se ve většině případů též nepotvrdila.
  • Majitel útulku prohlásí, že pes je na útulek zvyklý a je starý a tak v útulku dožije, protože by pro něho byla změna prostředí příliš traumatická.
  • Majitel útulku prohlásí, že si psa oblíbil a tudíž se ho nechce vzdát. Argument opět doplňuje tím, že pes by si na nové prostředí stejně nezvykl a navíc je problémový. Důsledek toho je doživotní vězení pro takového psa s minimální šancí na venčení a s nedostatečnou veterinární péčí. Takové pomalé umírání po letech v kotci je skutečně nepochopitelný projev lásky k psům...
  • Majitel útulku nutí uchazeče o psa přijet se podívat na něho dvakrát až třikrát, aby případného zájemce odradil. To vysvětluje "upřímnou" snahou o zajištění blaha psa, aby tím zájemce potvrdil, že pro psa je ochoten něco obětovat a lépe se s ním poznat, aby si na sebe zvykli a potvrdilo se, že se k novému zájemci skutečně hodí. A tak se člověk, který je od útulku vzdálený 200 km raději zaměří na snadnější formu osvojení psa, protože si není jist, zda ani po druhé třetí návštěvě si bude možné psa skutečně odvézt, jelikož vše závisí na libovůli majitele útulku.
  • Další způsob bránění adopce je, že někteří zájemci jsou podle majitele útulku nevhodní pro adopci daného psa. To je v jistém ohledu zcela správné nevydat psa prvnímu uchazeči, který si o něho řekne, protože pes vyžaduje zodpovědnost a péči, jistou dávku inteligence, empatie a navíc ne každý pes se hodí ke každému člověku. Ovšem někteří psi v útulcích z záhadných důvodů nenajdou toho správného páníčka celé roky, přestože je o ně nemalý zájem. Tehdy je na místě zkoumat, proč tomu tak je. Jistý útulek lustruje uchazeče o psa takovým způsobem, že bez výpisu z účtu nebo bez dokladu o mzdě a bez nájemní smlouvy, která zaručuje, že zájemce o psa má kde se psem bydlet, je adopce nemožná. Naopak v jiném útulku vydají psa i bezdomovci, když jim předloží občanku a tím doloží, že je občanem ČR, což je pro psa v mnoha případech cesta z deště přímo pod okap.
  • Někteří majitelé a provozovatelé útulků jednoduše sdělí, že pes je starý, nemocný nebo problémový a v útulku tudíž dožije.
  • Některé útulky, kterým "hrozí" vzhledem k nouzové situaci a snaze dobrovolníků, že by více psů mohlo rázem najít domovy a tí+m by útulek mohl opět přijít o přísun peněz od obcí, vyhlásí "STOP STAV" vydávání psů z důvodu fiktivní karantény nebo v současné době nouzového stavu, přestože to zákon nevyžaduje. Tím je zajištěn přísun psů s nulovým odlivem a zisk je zaručen.

Některé způsoby odrazování od adopcí konkrétních psů je pro ty, co by si rádi pejska z útulku adoptovali tak dehonestující a komplikované, že to řada lidí, kteří měli odhodlání pomoci pejskovi z útulku, raději vzdá a zvolí jiný způsob získání psa např. z Bazoše, nebo z množírny.

Dalším příkladem přímo zrůdných praktik, ke kterým v útulcích dochází, je poskytování psů na studijní účely do škol, kde se na nich studenti učí operovat. Některé další útulky poskytují psy na pokusy. Zákon to nepřipouští, ale je to prakticky neprokazatelné. Takto utýraný nebo "zavražděný" pes najde jen zřídka kdy i v současné moderní společnosti právní zastání.

To vše a řada dalších metod, které jsem ani nevyjmenovala, jsou nehorázným podvodem hrazeným z kapes daňových poplatníků, kteří tyto psí koncentrační tábory nevědomky velmi štědře živí. A já prosím občany naší země, aby svoje volené zástupce měst a obcí přiměli o těchto podvodných praktikách uvažovat v hlubším kontextu, než byli dosud zvyklí a kontrolovat správný způsob provozování i financování útulku v jejich obci i to, jak obecní starostové nakládají s opuštěnými psy. Je mnoho skutečně kvalitních útulků a ty mají několik společných jmenovatelů. V první řadě kvalitní útulek má stále aktualizovanou inzerci (ideální je inzerce na bezplatném inzertníku PESWEB), je otevřený vůči veřejnosti, ochotně spolupracuje s dobrovolníky, kterým umožní psy venčit nebo navštěvovat přímo uvnitř útulku. Kvalitní útulek má též profesionální individuální péči a zázemí pro staré, nemocné či problémové psy, případně březí či kojící feny. Mezi kvalitní útulky a spolky patří dle našich osobních zkušeností například Jemnice, Klášterec nad Ohří, Tábor, Jičín, Broumov, Čtyřlístek pro Hafany, Dogsy,  For Dogs, Voříškov, Dog point, Naděje pro 4 packy, Šmudlina Tachov, LOZ Písek, Šance pro jejich život - Krnov, Dejte nám šanci, Azyl Dej pac, Dočasky DeDe, Pes nejvěrnější přítel, Jesenické Tlapky, Psí cesta František, útulek Klatovy, Chomutov, Jirkov, Depozitum Beruška, Rafael Ops, AniDef, útulek Žim a další.

Dobrý útulek je transparentní a informuje veřejně o nově přijatých psech a zveřejňuje hlavně nalezené psy, aby si je mohli majitelé v daném útulku dohledat. Nebrání se umožnit psovi individuální dočasnou péči (kterou zákon umožňuje) v domácnosti, která je ochotna psa na nějaký čas přijmout a poskytnout mu lepší komfort a socializaci, V současné době se kvalitní útulek neobejde bez aktualizovaného Facebooku, protože právě tam může majitel nejsnadněji nalézt psa, který se mu ztratil. Dále poznáte kvalitní útulek podle způsobu, jakým s Vámi jeho pracovníci jednají, zda mají zájem psovi najít domov a nebo se snaží vás odbýt.

Psů dlouhé roky účelově vězněných v byste našli v českých útulcích stovky. Bohužel řada z nich se pomoci nedožila. Zemřeli opuštění celým světem sami v kotci jen z důvodu touhy po snadném zisku. Pomáháme s několika dalšími spolky hledat takové zapomenuté psy v českých útulcích. Často se setkáváme s výhružkami ze strany útulků, kteří doslova tvrdí, že jim bereme jejich psy i od jejich příznivců, čelíme trestním oznámením. Spolupracujeme s úřadem pro zastupování státu ve věcech majetku. Hodně psů odebraných pro týrání je v těchto útulcích v majetku státu a někteří též stráví v útulcích zbytečně celé roky navíc bez odborné péče, kterou by pro svoji minulost nutně potřebovali. A pobyt v kotci jim na zlomené psychice ani trochu nepřidá.

Tento článek vznikl na základě nejen našich zkušeností, ale i z podnětu mnoha osob, které se s těmito praktikami setkaly, přičemž většina české veřejnosti o nich nemá ani ponětí. Cítíme proto povinnost veřejnost seznámit se stavem českých útulků, protože správnému pejskaři by osud psů v nouzi neměl být lhostejný.


Příklad účelové ANTI inzerce:

Pes Basti v útulku Lukov

Basti: Nalezen v obci Rouchovany - 1 185 dnů což je 3 a ¼ roku strávil za mřížemi bez venčení v útulku Lukov, z kterých se snažil dostat, až si obrousil zuby na dáseň. Při přebírání měl dáseň do krve rozedranou. Obec za něho útulku zaplatila cca 93 000,- Kč...Basti byl tento rok převzat bez jediného dokumentu od veterináře o jeho zdravotním stavu naším spolkem Unie práv zvířat a převezen do útulku Heaven Ranch a po 50ti dnech jsme mu našli nový skvělý domov...

Doma neštěká, nemá důvod, neničí, má dost zábavy a hraček, aby k tomu neměl důvod. Jeho rodina ho zbožňuje. Dle veterinářky nových majitelů má věk 4-6let (v útulku prezentován jako 10-12 let)

Demotivující inzerce útulku Lukov byla ještě posílena odrazováním po telefonu.



Bastík šťastný u nás na Heaven Ranch

Bastíkova nová rodina si ho našla po 50ti dnech po umístění u nís na Heaven Ranch



Pes Beník

kříženec yorkšíra 5 let v útulku Poděbrady ve venkovním kotci. Byl prezentován jako silně agresivní. Když jsme nabídli, že se ho jako spolek ujmeme, bylo nám sděleno, že je silně agresivní, že si hlídá svůj prostor a že bude lepší, když v útulku dožije, protože je na útulek zvyklý a že je tam spokojený. Údajně není vhodný do rodiny s dětmi, nedá se ostříhat, kouše. Viz popis přímo v prezentaci útulku:

Přebírání Beníka po pěti letech:

Přes veškerá odrazování jsme Beníka převzali. Přijela si pro něho přímo naše dočaskářka, která má dva syna. Pes šťastně opustil brány útulku, nechal se ostříhat (byl silně zadredovaný) a přes jeho "nehodnost do rodiny s dětmi" je největším mazlíkem syna dočaskářky, na kterého čeká každý den, než se vrátí ze školy a spí s ním v posteli.

Beník v dočasné péči - pro představu, jak popis zkresloval realitu


Diana Šlechtová, DiS. předseda Unie práv zvířat z.s. www.heavenracnh.webnode.cz Tel.: 728 017 627


Průzkum útulků v ČR

Unie práv zvířat z.s.

Zde si můžete stáhnout dotazník pro účely veřejného průzkumu stavu útulků ve ČR. Budete-li mít dotazník vyplněný, zašlete ho buď naskenovaný na e-mailovou adresu  unie-prav-zvirat@seznam.cz nebo poštou na adresu spolku Unie práv zvířat z.s. Srbce 39, 53854 Luže


Předkládáme vám dotazník "Veřejný průzkum stavu útulků v České Republice", který je soukromou občanskou iniciativou vytvořenou za účelem zlepšit katastrofální situaci v některých útulcích. Dozvídáme se totiž, že provozování útulků se stalo pro některé lidi snadným a velmi výnosným zdorjem obživy na úkor zubožených nešťastných opuštěných psů, kteří mnohdy stráví v útulku celý život, protože neexistuje žádný zákon, který by provozovatele útulku přiměl psa do adopce "propustit". Jako Unie práv zvířat z.s. děláme průběžný průzkum v českých útulcích a dozvídáme se naprosto děsivé informace z kterých normálnímu člověku tuhne krev v žilách. Psi, kteří nevydělávají a jsou nějakým způsobem problematičtí bývají utráceni. Příčiny utrácení žádný činný orgán ať KVS, OŽP či policie nebude prověřovat, protože důvod, že pes byl agresivní je v našem českém systému dostatečný. Pravdivost či nepravdivost tohoto tvrzení nido vyšetřovat nebude. Nebo důvod, že pes byl starý a nemocný nikdo nebude vyšetřovat, na obhajobu takto zbytečně utraceného psa se nikdo do sporu nepostaví. Jakým zpsobem se útulky postarají o staré psy, psy zraněné (sražené autem či ubité či zanedbané vlastním majitelem) žádný orgán v ČR neprověřuje. Dělá se jen zběžná kontrola KVS a psi či kočky si na policii či jiný úřad stěžovat nepůjdou. Pokud útulek psy  odmítá vydat do nových domovů, protože z nich profituje od obcí a měst se kterými mají smlouvy, nejsou povinni psa inzerovat, nejsou povinni zájemci psa vydat byť jich je za několik let třeba desítky a tak se stává, že takový pes stráví v útulku doslova celý život od štěňete do smrti kde smutně a pomalu v kotci umírá bez nároku na domov, na pohlazení, na to, aby s ním jeho páníček chodil na procházky. My chceme tímto způsobem útulky rozlišit. Chceme zjistit, které útulky jsou ty, do kterých se obce nemusí psa nebo kočku obávat svěřit a na druhou stranu které jsou ty, které do civilizované české společnosti 21. století nepatří a jsou spíše dílem patřícím do středověku a na neštěstí nejlspšího přítele člověka jen sprostě parazitují mnohdy s tivhým souhlasem obecních zastupitelů, kteří o katastrofálním stavu útulku vědé, ale jde jim jen o to levně a rychle stáhnout psa z očí veřejnosti z ulice a tak vyřešit aktuálně co nejlevněji daný problém. A do jakého koncentráku psa dávají je naprosto nezajímá, což je v rozporu jak s dobrými mravy tak i se zákonem naší společnsti, protože dle zákona ČR je

občanský zákoník č. 89/2012 Sb

dle § 494.

Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.

Z toho důvodu chceme na situaci v českých útulcích upozornit a zeptat se veřejnosti, zda je toto v pořádku. Nechceme pořádat hon na nějaké dílčí chyby útulků, jde nám cíleně poukázání na věci, které jsou v rozporu se zdravým rouzumem a etikou naší společnosti. Příklad pro všechny: Zákon přeci přímo neukádá, abyste svému dítěti potažmo svému psovi dávali zdraví prospěšné jídlo či jim dopřáli o víkendu výlet na hory ani přímo neukládá, abyste svůj byt vybavili hezkým elegantním nábytkem, neukládá nám, abyste si před jídlem myli ruce či zdravili souseda, neukládá nám, abyste do své práce 10km vzdálené nechodili pěšky, ale abyste se dpravovali dopravním prostředkem, ani nám neukládá, abychom se vyhýbali kontaminovému život ohrožujícímu protředí, zákon nám neukládá, abychom se dívali na film, zpívali, pili pivo, věnovali kultuře, četli knihy či se vzdělávali, přesto to bývá většinou běžnou součástí našeho života a nepotřebujeme k tomu, abychom k tomu potřebovali nařízení zákona. Proč se stále některé útulky brání rozvíjet podmínky pro psy tak, aby se v nich psi cítili dobře přestože to neukládá zákon? My bychom rádi, aby naše útulky zvyšovali svoji úroveň stejně intenzivně jako ji zvyšují naše restaurace, hokejové arény, školy, nemocnice, naše domácnosti. Pokud má naše společnost být civilizovanou, nemůže starosta obce být lhostejný k tomu, kde skončí toulavý pes z jeho ulice.  Nemůže říct nebo spíš neměl by říct: "Mě to nezajímá, nechte ho tam běhat" a nebo ho vzít a vyhodit o několik kilometrů dál do polí a nebo svěřit nějakému koncentračnímu lágru jako je útulek, který byl v Pcherách (o kterém dvacet let lidé věděli, že je peklem pro psy) Děkuji Vám, že jste věnovali pozornost těmto řádkům a doufám, že i vy nám pomůžete změnit horor zvaný koncentrační távory pro psy v ČR, které zanedlouho tímto průzkumem chceme odhalit. Bohužel jsou mezi nimi i významné velkokapacitní útulky velkých měst. Pojďte to s námi změnit, prosím....

  Za tým bojovníků za práva zvířat v nouzi 

Unie práv zvířat z.s.

        Diana Šlechtová, DiS.